Obyvatelé Londýna se experimentování s módou nebojí :)

Poslední dny v Londýně trávím obíháním památek a muzeí. V pondělí jsem navštívila Národní muzeum, kde jsem strávila několik hodin. Byla jsem ráda, že mohu opět vidět obrazy svého oblíbeného malíře Moneta. Druhý den jsem zamířila do Queen Elizabeth Olympic Park, kde jsem viděla obrovskou olympijskou halu a prošla se po krásném parku. Ve středu jsem zamířila opět do Kensingtonu, ale tentokrát jsem byla i vevnitř. Kensigton je překrásné místo. Měla jsem možnost prohlédnout si šaty královny Marie, modely současné královny a také modely, který byly navrženy pro Dianu. Na obrazech byly časopisy Vogue a Harper's Bazaar z roku 1950. Jedním z největších skvostů paláce je dochovaná dětská postýlka a původní postel královny Marie.

Co se týče Anglie a místních, jsem z nich příjemně překvapena. Lidé jsou tu velmi přátelští. Je velmi sympatické přicházet každý den do školy, když vás u vrátnice zdraví milý starší pán, popřeje vám hezký den a usmívá se na vás od ucha k uchu. Pánové pouští dámy si v metru sednout a nemusí to být pouze staré ženy, pustí i mladou slečnu. Je zajímavé, že muži zde mi přijdou lépe oblékané než ženy. Řekla bych, že u nás je to ve většině případů naopak. Co jsem tu viděla opravdu často, že tu místo lodiček ke kostýmku nosí dámy tenisky, ale je možné, že se v práci přezouvají.

Co mě baví, je každodenní cesta k metru. Protože tu metro nejezdí tak často, mnoho lidí vychází z domu ve stejnou chvíli a po ulici se vytvoří řada lidí jdoucí k metru. Každé ráno za sebou zabouchnu dveře a zařadím se do řady lidí. Když nasednu do metra, většina žen vytáhne líčení a začne se v metru malovat. Pravda, nač ztrácet čas, když cestují třeba tak jako já 40 min do školy. Já si většinou čtu, nebo hraji na mobilu sudoku :)

Jak probíhá víkend na jazykovém kurzu v zahraničí?

Víkend svého studijního pobytu v Londýně jsem strávila cestováním po Anglii. V sobotu jsem jela do Windsoru, Stonehenge a Salisbury. Den jsem strávila s moc fajn česko-slovenskou partou lidí. Prvně jsem netušila, že jsou z našich krajin, protože mezi sebou mluvili anglicky, pak se ale slečna prořekla a já se s nimi dala do řeči.

Windsor mě naprosto okouzlil! Navštívila jsem nejen Windsor Castle, ale také kapli sv. Jiří, ve které jsou pochováni i někteří angličtí králové. Pak následoval přejezd do Stonehenge. Kameny zde stojí už 5000 let a nikdo si nedokáže vysvětlit, k čemu toto místo sloužilo. Bylo nám řečeno, že archeologové objevili poblíž Stonehenge zbytek vesnice, což vyvolává spekulace o tom, že mohlo sloužit jako pohřebiště. To by možná vysvětlovalo ty vrány, které létaly pouze nad kameny. Bylo to až strašidelné...

V Salisbury jsme navštívili katedrálu, kde jsem měla možnost vidět i Magnu Chartu. Google mi potvrdil mou domněnku, že se tam natáčel Harry Potter.

V neděli jsem jela do univerzitního města Cambridge. Měli jsme sraz u nástupiště Harryho Pottera 9 3/4. Nevěřila jsem tomu, co stojí na jízdence, tak jsem si jela zkontrolovat místo už v pátek, abych tam v neděli nebloudila. V Cambridge jsem byla i v místním muzeu. Město je velmi architektonicky a historicky bohaté. Fotila jsem si snad každou ulici, kterou jsem prošla. Kostely, budovy, univerzity, čínské hodiny a další věci. V Cambridge jsem se dokonce potkala se svým kamarádem ze základní školy a jeho přítelkyní. Neviděla jsem ho několik let, tak jsem byla moc ráda, že setkání vyšlo!

                           

Abyste si nemysleli, že Gabča tráví veškerý čas jenom v obchoďáku nebo procházením památek, vyzpovídali jsme ji také ohledně školy a rodiny. 

Kolik je studentů ve škole/ve skupince?

Minulý týden nás bylo 10, tento týden 12.

Jak jste zapadla do třídy?

Zapadla jsem úplně v pohodě, protože všichni studenti zrovna minulý týden začínali. Horší to budou mít teď ti dva noví, protože my ostatní se už všichni známe.

Jaký byl první školní den (pocity z lidí, test, ...)?

První den byl fajn. Byli jsme ve velké třídě, nejdříve jsme psali test a pak si nás jednotlivě volali, aby zjistili, jak jsme na tom s mluvením v angličtině. Abychom se nenudili při čekání, než přijdeme na řadu, rozdali nám ještě vědomostní kvíz. Až všechny vyzkoušeli, provedli nás po škole a okolí. To vše trvalo cca 3 hodiny, pak jsme měli volno. Teprve druhý den jsme si našli svoji třídu - já na úrovni „Upper intermediate“, podle seznamu na nástěnce.

Jaká je rodina, jídlo, bavíte se spolu?

Bydlím se starší paní, první týden tu se mnou byla ještě jedna slečna, ale teď už jsme tu samy. K snídani mívám toast s ovocem a k večeři je to různé. Měla jsem možnost ochutnat typické anglické jídlo fish and chips a roast dinner. S paní si povídáme především u večeře, třeba o tom, co jsme celý den dělaly, o rodině, studiu, práci, apod. Těch témat máme hodně :-). 

Scházíte se s ostatními studenty i po škole nebo si spíš organizujete program sama?

Spíše si organizuji program sama. Studenti většinou bydlí v rezidencích v centru Londýna a po škole se jdou prospat nebo si jdou uvařit jídlo.

Jaké národnosti studentů Vám připadají nejvíc odlišné nebo nejvíc „zajímavé“. Koho byste označila za nejvíc přátelského?

Je zajímavé, jak rozdílní jsou Švýcaři podle toho, v jaké části Švýcarska bydlí. Přátelští jsou ve třídě všichni, a kdo se o nás asi nejvíce liší, je Japonec. Bohužel zatím jsem ho víc nepoznala, byl s námi teprve první den.

Jak dlouho denně jste ve škole (od kolika do kolika)? Střídají se učitelé podle stejného režimu jako minulý týden?

Ve škole bývám denně 4 hodiny od 9 do 13 hod. První 3 hodiny máme skvělého učitele Toma, je s ním zábava, umí si udělat srandu sám ze sebe a studenty tím baví. Poslední hodinu máme Dereka, ten je více zaměřen na gramatiku, ale i jeho hodiny dokážou být zábavné.

Pořádá škola i nějaký program mimo vyučování? (výlety, sportovní aktivity, večerní zábavu)?

Škola zprostředkovává nejrůznější výlety nejen po Velké Británii, ale například i do Paříže či Bruselu. Minulý týden byl maškarní bál, tento týden je hlavní program boat party. Dále nám nabízí vstupenky do muzeí, divadel a na všechny možné památky se slevou. Každý pátek se koná fotbalový zápas nebo bowling.

Pozorujete po týdnu nějaké zlepšení v angličtině?

Určitě změny pozoruji, vždy mi trvá, než se anglicky rozmluvím. Tento týden dělám už méně gramatických chyb a naučila jsem se plno nových slovíček. Ve škole pořád mluvíme s učitelem i se spolužáky a u večeře si pak povídám i se svojí host mother :), takže neustále trénuji a vylepšuji svoji angličtinu.

Londýn nabízí spoustu možností ...

Budíček v 7 hodin, snídaně a utíkám do školy, něco málo přes 40 minut strávím v metru a dalších 10 minut mi trvá cesta do školy. První den ve třídě jsme se všichni seznámili. Spolužáci jsou ze Švýcarska, Itálie a Ruska, Čecha jsem tu ještě nepotkala. Náš vyučující je Tom, který se střídá s Derekem. Jsem ráda, že je výuka hodně kreativní a není to pouze nudné šprtání. Hrajeme i hry a soutěžíme např. ve správné gramatice. Moje třída je hodně soutěživá, takže se často dost pobavíme.

Po škole vyrážím rovnou na památky, navštívila jsem Tower of London a Tower Bridge, další den jsem byla v Hyde Parku, ze kterého jsem prošla do Kensingtonských zahrad až ke Kensingtonskému paláci. Všechny předešlé památky jsem znala z fotek a nebylo to pro mě v podstatě nic nového, co jsem čekala, jsem taky našla. Ale Kensington se zahradami a parkem je opravdu skvost. Všude takový klid, neslyšíte žádná auta, jen kolem vás projíždějí kola nebo probíhají sportovci, plno lidí piknikuje a děti si hrají u vody s kačenkami a labutěmi. Pomalu jsem se tam tudy procházela a užívala si tu pohodu a krásnu, pobyla jsem tam asi 3 hodiny.

Dnes jsem navštívila Soho a poté zamířila opět do Kensingtonských zahrad. Nakoupila jsem si v obchodě ovoce, džus, čerstvě udělaný sendvič a vyrazila na piknik. Posadila jsem se u vody, otevřela jsem si knížku, pustila hudbu, nachystala oběd a relaxovala. Byla jsem v parku asi čtyři hodiny a stále mě to nepřestalo bavit, naopak, asi sem budu chodit častěji.

Na sobotu plánuji výlet do Windsoru, na Stonehenge a do Salisbury. V neděli bych chtěla jet do Cambridge, což mi ale asi nevyjde. Ráno ode mě nejede metro a nemám se jak dostat včas do centra na sraz. Zítra mi mají ve škole potvrdit přesně čas odjezdu, tak ještě uvidím.

Jazykový kurz v Londýně očima vítězky České Miss 2014 Gabriely Frankové

3:15 mi zazvonil budík a já se musela vyplazit z postele, protože mi v 6 hod letělo letadlo. Po příletu do Londýna mě čekalo asi to nejnáročnější - místní doprava. Nasedla jsem do autobusu a nechala se odvézt na metro, čímž začalo to pořádné bludiště. První úkol, koupit si týdenní lístek, byl splněn relativně snadno, stačilo vystát několik desítek metrů dlouhou frontu. S mapkou metra jsem trošičku zmateně sledovala šipky vedoucí ke správné lince. Po jednom přestupu jsem se trochu naivně těšila, že s těžkým kufrem budu už jen sedět. Chyba! Když jsem se blížila ke své stanici, vlak zastavil a zůstal stát. Zjistila jsem, že zastávka před mojí výstupní, je jedna z konečných stanic (něco jako u nás Kačerov) a musím čekat na další vlak asi 20 minut. V metru jsem strávila dobrou hodinu a půl. Dům jsem našla hned, díky google mapám jsem cestu znala dokonale. Pokojíček mám celý růžový, jako kdyby někdo věděl, že tam bude bydlet miss. Po ubytování jsem si šla prohlédnout, kde mám školu a udělala jsem si okružní výlet přes London Eye k Big Benu a Westminster Abbey.

První den ve škole bohužel nezačal úplně nejšťastněji. Ráno jsem zaspala a musela dobíhat metro (ráno tu jezdí po 35 min, takže jsem ho stihnout musela). Z postele jsem vystřelila jako raketa a u snídaně jsme zjistila, že se mi nenabil telefon, který mi následovně přestal fungovat úplně. Nastupovala jsem do metra s tím, že jsem vyndávala baterku a snažila se ho zprovoznit. Naštěstí se povedlo. Přesto jsem byla ve škole o půl hodiny dříve. Ve škole jsem napsala rozřazovací test a byla jsem přidělena do skupiny upper intermediate. Jako svůj dnešní cíl jsem si určila cestu přes Oxford street, Hyde Park k Buckinghamskému paláci. Z původně plánované malé procházky se nakonec vyklubala 3,5 hodiny dlouhá cesta. Uf, nohy mě pořádně bolely, ale ty památky jsem prostě vidět musela! Dvakrát rozumné také nebylo stavit se v Primarku - jediné štěstí, že jsem u sebe neměla moc peněz, ale stejně jsem odcházela s obrovskou taškou. Domů jsem dorazila úplně vyšťavená a práskla sebou rovnou do postele.

Dovolená jinak aneb s rodinou za jazyky do zahraničí

Léto už je opravdu tady a my se díváme po vhodných dovolených. Chtěli bychom zažít krásný čas s blízkými, užít si moře, památky, ale možná i vypilovat cizí jazyk. Představa polehávání na pláži s učebnicí a slovníkem však není právě lákavá. Co takhle však spojit rodinnou dovolenou s efektivní a zábavnou výukou jazyka?

Jazykové rodinné dovolené jsou oblíbené z několika důvodů. Někdy je to snaha o spojení příjemného a užitečného, nenásilný osobní rozvoj rodičů i dětí, které vyrůstají do globalizovaného světa, ve kterém je znalost jazyků nutností. Jindy se celá rodina připravuje na vycestování do cizí země, jejíž jazyk si musí osvojit. „Hlavním důvodem, proč jsme se do zahraničí vydali, byla motivace ke studiu angličtiny. Nemáme rádi stereotyp, a i když jsme museli opustit domov, touha poznání jiné kultury a obohacení našeho života byla silnější. Také jsme několik let žili prací a chtěli jsme trochu zvolnit tempo života. Věřím, že se vrátíme bohatší a i spokojenější. Naučili jsme se tady dívat se na věci jinýma očima. Myslím si, že i děti budou mít otevřenější dveře a nebudou se obávat tolik cizích lidí. Poznají zde spoustu vrstevníků z cizího světa a budou schopni lépe navazovat vztah s cizinci i u nás.,“ popisuje zážitek ze studia v britském Sidmouth paní Halka M. 

INDIVIDUÁLNÍ PŘÍSTUP

Výhodou je, že kurzy lze maximálně přizpůsobit potřebám rodiny. Učit se může celá rodina nebo pouze rodiče, či děti. Výuka je organizována vždy tak, aby časově odpovídala programu rodičů - pokud rodič chodí také na kurz, začínají jeho hodiny vždy o několik minut později, aby stihl dítě předat ve škole, a končí dříve, aby stihl dítě vyzvednout. Rodina si odpolední čas může organizovat sama. Oblíbenější variantou je, že využívají pro děti program aktivit a výletů pořádaných školou. Děti se tak neustále pohybují v kolektivu s kamarády a komunikují v cizím jazyce. „Chtěli jsme, aby si naše děti zkusily zorientovat se v cizojazyčném prostředí a pochopily, proč je pro ně důležité učit se anglicky. Celodenní program, který škola nabízela, navíc děti přesvědčil o tom, že nejenže neztratí kus prázdnin sezením v lavici, ale užijí si spousty výletů a her,“ popisuje Hana M. svou rodinnou jazykovou dovolenou na jihu Anglie.

Pro děti od kojeneckého věku školy nabízejí hlídání školeným personálem a to i mimo výuku pro případ, že si chtějí rodiče vyrazit na pláž či na romantickou večeři. V některých destinacích je k dispozici i mezinárodní školka. „Klientům se snažíme vždy nalézt řešení na míru. V minulosti se na nás například obrátila šestičlenná rodina. Všichni se chtěli zlepšit v jazyce. Otec měl manažerský kurz, maminka byla začátečník, takže měla individuální výuku. Děti byly rozděleny do dvou uzavřených skupin podle znalostí a měly svou vlastní výuku. Celá rodina bydlela v apartmánu s několika ložnicemi, aby měli všichni soukromí. Navrch jsme dětem zajistili hodiny tenisu a celé rodině zapůjčení auta, aby byli maximálně mobilní,“ říká Adéla Müllerová z jazykové agentury Channel Crossings.

NEJOBLÍBENĚJŠÍ VARIANTY RODINNÝCH JAZYKOVÝCH POBYTŮ

Rodiny upřednostňují bydlení v apartmánech, kde mají soukromí, mohou si samy uvařit a nejsou závislí na druhých. Některé školy zajišťují bydlení i v hostitelských rodinách. Výhodou je větší prostor pro konverzaci v cizím jazyce a poznávání cizí kultury z první ruky.

K nejoblíbenějším destinacím pro rodiny patří jednoznačně Malta. Nádherné počasí a přímořská destinace přímo vybízí k slunění a koupání, stejně jako památky ostrova k objevování bohaté historie. Mimo sezónu dokonce škola Gateway School of English v oblasti San Gwann a i některé další nabízí ubytování a stravu pro dítě zdarma, pokud přijede v doprovodu rodiče, který chodí na kurz.

Ve Velké Británii je vyhledávanou přímořskou destinací městečko Sidmouth které kombinuje tradiční anglickou kulturu a příjemné prostředí pro rodiny.

Domů se nám nechtělo!

Loučení. Objetí, sem tam polibek, občas slzička. Tak přesně takhle vypadal náš návrat domů, z dvoutýdenního jazykového kurzu v jihoanglickém Plymouth. A nejdojemnější to bylo u těch, kterým se do Anglie nijak zvlášť nechtělo. A teď se naopak spoustě z nás vůbec nechce domů… Někteří z rodičů, kteří své dítě poslali samostatně do zahraničí poprvé, vám asi potvrdí, že jsme jim „vrátili“ někoho docela jiného. Nebudu tvrdit, jestli dospělejšího, rozumnějšího nebo samostatnějšího, prostě jiného. Jazykový kurz v zahraničí totiž není jen o studiu jazyka s rodilým mluvčím, v dané zemi, ale o především o získání nových zkušeností, rozšíření obzorů, a možná i o změně názorů na jiné národnosti. Samozřejmě, nejvíce rodičů své děti do zahraničí posílá především kvůli zlepšení jazykových dovedností, které jsou v dnešním světě nezbytné. Většina z nich také samozřejmě žádá podrobné informace o náplni kurzů, volnočasových aktivitách (neboť nejen prací je živ člověk) a o tom, kde budou děti bydlet a jak se budou stravovat. Pečlivá příprava je důležitá a my v Channel Crossings jsme všem dotazům otevření a snažíme se je zodpovídat co nejpodrobněji. Snad se nám to daří, neboť svou práci děláme již pěknou řádku let, a to jak tu kancelářskou, tak tu praktickou – se studenty vyjíždíme na jazykové kurzy sami, protože jedině tak můžeme rodičům s čistým svědomím slíbit, že se o jejich děti postaráme. Ale i když jsme během cesty i během pobytu dětem nablízku, všechno si musí „ozkoušet“ samy. Samy se musí seznámit s hostitelskou rodinou, u které budou během pobytu bydlet, se svými spolubydlícími, z nichž většina bude chodit do stejné jazykové školy, ale už možná ne do stejné skupiny. Ve škole je během prvního dne čeká seznámení s lektory a dalšími zaměstnanci, se spolužáky, i s organizací pobytu. A pak se musí zorientovat v cizím městě, v cizím prostředí, v cizím jazyce. Každý tohle všechno zvládá a „zpracuje“ jinak, přeci jenom nových informací je hodně a tak hodně záleží na věku studentů a předchozích (nejen cestovatelských) zkušenostech. Mně osobně, po několika takových výjezdech, tohle všechno čím dál víc připomíná pohádku o Honzovi – tu o tom, jak vyrazil do světa. Zlepšení jazykových znalostí je v případě kurzu samozřejmě prioritou, ale mě osobně mnohem víc těší, když vidím, jak se děti bezprostředně a bez obav seznamují, jak se dopoledne se svými (španělskými, francouzskými, italskými, rumunskými, ruskými) spolužáky ve škole domlouvají, kde se odpoledne po školních aktivitách sejdou a co budou ještě podnikat. Nebo když od jiného studenta slyším, že se svou hostitelskou rodinou odpoledne jede do stájí, podívat se na jejich koně a možná se i projet. Pro některé jsou důležitější i praktické zkušenosti – třeba to, že se v Anglii jezdí vlevo, a tudíž je při čekání na autobus potřeba stát na té „správné“ straně ulice. Všechny zkušenosti samozřejmě nejsou vždycky vnímané pozitivně, některým třeba může vadit anglické stravování – po snídani jen oběd o velikosti naší svačiny a teplé jídlo až večer. Jiným vadí to, že mají najednou respektovat cizí lidi (i když dospělé) a nová pravidla (většinou logická). Ale o tom to všechno přeci je. A teď je neděle, vracíme se domů. Stojíme před školou, kam nás svážejí naše hostitelské rodiny a odkud budeme minibusem pokračovat na letiště v Bristolu. Přišli se s námi rozloučit spolužáci, kteří odjíždějí ten den později nebo ještě pár dní zůstávají. Někteří neví, s kým se mají loučit dřív… Mikrobus přijel, tak raději začínám organizovat nakládání kufrů a usazování studentů, protože by se taky mohlo stát, že bychom neodjeli nikdy. Před námi je dvouhodinová cesta na letiště a pak dvouhodinový let (během kterého se někteří konečně začínají těšit domů). Jsme v Praze na letišti, čekáme na kufry a tuhle chvíli využívám k tomu, abych si se všemi studenty podala ruku. „To už se fakt jako loučíme, jo?“ slyším od jedné ze studentek. „Jo jo, už je to tak. Možná zase za rok,“ odpovídám. Ještě chvíle čekání a pomalu se vydáváme za těmi, kteří nás netrpělivě čekají na letišti. Dvě z nás bohužel bez kufrů, které letecká společnost poslala na výlet někam jinam. Po dvou dnech se naštěstí všechno vyřešilo a my tak máme o zkušenost víc s pátráním po kufrech. Ale o tom zas až někdy příště...

Alena Aichlmanová - koordinátorka jazykových kurzů v zahraničí (skupinová vedoucí Plymouth 13 - 17 let, 2013)

Hostitelská rodina versus rezidence?

Pamatuji si svoji první hostitelskou rodinu. Bylo mi 13 let a jela jsem se školou na pobyt do Velké Británie. Rodiče tenkrát zaplatili 15 tisíc korun za osmidenní zájezd a já se tetelila blahem, že se můžu podívat do světa. V rodině jsme spali jen jednu noc, měli jsme před sebou cestu do Walesu. Moji náhradní rodiče původem z jižní Ameriky měli typický dvoupatrový anglický dům. Nejraději vzpomínám na to, jak nám popisovali, že v Anglii teče voda z kohoutku a prádlo se pere v pračce. Pamatuji si taky večeři, kdy jsem použila pečlivě nacvičenou větu: Thank you, it was delicious! Víc nevím. Nevím, jaká byla postel, nevím, jak byl vybavený pokoj, ani kolik nás v něm bylo. Přesto to byl zážitek, který mě provází celý život.

V dnešní době se mě klienti nejčastěji ptají: Bude v rodině internet a bydlí rodina v

centru města? Neptají se, zda je bydlení v hostitelské rodině zážitek a co jim přinese. Právě zážitek je přidaná a často opomíjená hodnota tohoto typu bydlení. Ubytování v hostitelské rodině je ze všech možností tou nejlevnější variantou, ale z hlediska zážitků má nevyčíslitelnou hodnotu. Můžete se dostat k hostitelům, kteří ubytovávají pouze pro určitou společenskou prestiž, aby o tom mohli mluvit v klubu u skleničky whisky. Můžete bydlet u „náhradních rodičů“, kterým odešly děti z domova a kteří mají velký a prázdný dům, ale také u „host mother“, která žije sama a potřebuje si něco málo přivydělat.

Ať už je jejich motivace jakákoli, měli byste se v rodině cítit dobře. Všem klientům vždy upřímně říkám: V hostitelské rodině bude vše jinak, než jste zvyklí. Stejně tak jako je v každé zemi jiné počasí, jiná měna, mluví se jiným jazykem nebo se jezdí na druhé straně, tak i v rodině bude vše jinak. Jídlo bude jiné, čas, kdy se bude servírovat, bude jiný. Postel bude jiná a s velkou pravděpodobností ne tak pohodlná jako ta naše doma, rozměry ručníků budou jiné a také tam asi nebude krásný velký sprchový kout, ale malá vana. Ale nejezdíme na pobyty do zahraničí právě proto, abychom se kromě docházení na jazykový kurz dostali z každodenního stereotypu do neznámého prostředí a viděli a poznávali něco nového?

Pokud budete bydlet v rodině, připravte se na to, že se Vás každý den bude někdo ptát, jak se máte, jaký jste měli den, co budete dělat zítra. Většina rodin si zakládá na společné večeři, a tak Vás čeká minimálně zdvořilostní konverzace při jídle.

Tento typ bydlení je o vzájemném respektu, kulturních rozdílech a poznávání různých typů lidí. Především je však o zkušenostech a zážitcích.

Každý, kdo se s těmito fakty neumí smířit, by si měl vybrat ubytování v apartmánu, rezidenci nebo hotelu, zjednodušeně řečeno v takovém typu ubytování, jehož výběr může maximálně ovlivnit. Počítejte ale s tím, že v těchto typech ubytování Vám nikdo neuvaří oblíbené a typické jídlo, nikdo Vás nenaloží do karavanu a neukáže Vám místa, kde vyrůstal a kam nejraději chodí na pivo, neseznámí Vás s rodinnými přáteli a nepřijede Vás pak navštívit.

 

Pamatuji si i svoji druhou hostitelskou rodinu o 10 let později, paní Cecílii původem z Polska. Nezapomněla jsem ani na třetí hostitele, pětasedmdesátiletý pár z Plymouth. Nejraději vzpomínám na čtvrtou rodinu Brownových a jejich návštěvu v Praze. Už se těším, ke komu se dostanu příště!