čtvrtek 1. srpna 2013

Hostitelská rodina versus rezidence?



Pamatuji si svoji první hostitelskou rodinu. Bylo mi 13 let a jela jsem se školou na pobyt do Velké Británie. Rodiče tenkrát zaplatili 15 tisíc korun za osmidenní zájezd a já se tetelila blahem, že se můžu podívat do světa. V rodině jsme spali jen jednu noc, měli jsme před sebou cestu do Walesu. Moji náhradní rodiče původem z jižní Ameriky měli typický dvoupatrový anglický dům. Nejraději vzpomínám na to, jak nám popisovali, že v Anglii teče voda z kohoutku a prádlo se pere v pračce. Pamatuji si taky večeři, kdy jsem použila pečlivě nacvičenou větu: Thank you, it was delicious! Víc nevím. Nevím, jaká byla postel, nevím, jak byl vybavený pokoj, ani kolik nás v něm bylo. Přesto to byl zážitek, který mě provází celý život.

V dnešní době se mě klienti nejčastěji ptají: Bude v rodině internet a bydlí rodina v
centru města? Neptají se, zda je bydlení v hostitelské rodině zážitek a co jim přinese. Právě zážitek je přidaná a často opomíjená hodnota tohoto typu bydlení. Ubytování v hostitelské rodině je ze všech možností tou nejlevnější variantou, ale z hlediska zážitků má nevyčíslitelnou hodnotu. Můžete se dostat k hostitelům, kteří ubytovávají pouze pro určitou společenskou prestiž, aby o tom mohli mluvit v klubu u skleničky whisky. Můžete bydlet u „náhradních rodičů“, kterým odešly děti z domova a kteří mají velký a prázdný dům, ale také u „host mother“, která žije sama a potřebuje si něco málo přivydělat.

Ať už je jejich motivace jakákoli, měli byste se v rodině cítit dobře. Všem klientům vždy upřímně říkám: V hostitelské rodině bude vše jinak, než jste zvyklí. Stejně tak jako je v každé zemi jiné počasí, jiná měna, mluví se jiným jazykem nebo se jezdí na druhé straně, tak i v rodině bude vše jinak. Jídlo bude jiné, čas, kdy se bude servírovat, bude jiný. Postel bude jiná a s velkou pravděpodobností ne tak pohodlná jako ta naše doma, rozměry ručníků budou jiné a také tam asi nebude krásný velký sprchový kout, ale malá vana. Ale nejezdíme na pobyty do zahraničí právě proto, abychom se kromě docházení na jazykový kurz dostali z každodenního stereotypu do neznámého prostředí a viděli a poznávali něco nového?

Pokud budete bydlet v rodině, připravte se na to, že se Vás každý den bude někdo ptát, jak se máte, jaký jste měli den, co budete dělat zítra. Většina rodin si zakládá na společné večeři, a tak Vás čeká minimálně zdvořilostní konverzace při jídle.
Tento typ bydlení je o vzájemném respektu, kulturních rozdílech a poznávání různých typů lidí. Především je však o zkušenostech a zážitcích.

Každý, kdo se s těmito fakty neumí smířit, by si měl vybrat ubytování v apartmánu, rezidenci nebo hotelu, zjednodušeně řečeno v takovém typu ubytování, jehož výběr může maximálně ovlivnit. Počítejte ale s tím, že v těchto typech ubytování Vám nikdo neuvaří oblíbené a typické jídlo, nikdo Vás nenaloží do karavanu a neukáže Vám místa, kde vyrůstal a kam nejraději chodí na pivo, neseznámí Vás s rodinnými přáteli a nepřijede Vás pak navštívit.

 
Pamatuji si i svoji druhou hostitelskou rodinu o 10 let později, paní Cecílii původem z Polska. Nezapomněla jsem ani na třetí hostitele, pětasedmdesátiletý pár z Plymouth. Nejraději vzpomínám na čtvrtou rodinu Brownových a jejich návštěvu v Praze. Už se těším, ke komu se dostanu příště!