středa 24. srpna 2016

Plymouth: 3. díl

8. DEN

Začátkem druhého týdne nám došlo, jak rychle první týden (a tedy i první polovina pobytu) utekl. Počasí se lehce mění, je pod mrakem, ale pořád tak akorát na procházky kolem moře. Odpoledne nás totiž jedna čeká v rámci aktivity zvané Scavenger Hunt. Česká skupinka dostává po dopolední výuce instrukce a vyráží ven, hledat v okolí odpovědi na kvízové otázky. Většinu času nás ale doprovází i jedna z vyučujících, takže jsou úkoly rychle splněny a aktivitu hodnotíme jako nejméně zábavnou ze všech. Nakonec máme čas a jdeme odpočívat na lehátka poblíž moře. Nikdo kromě Viktora a Danči se nemá k procházení okolí během rozchodu, pravděpodobně po volné odpočinkové neděli. Následně se vracíme zpátky a na Royal Parade se rozcházíme každý svým směrem. 



9. DEN 

V úterý už se všichni lépe orientují v rozpisech na školních učebnách. Některé skupinky se maličko promíchaly a proto nastal v pondělí zmatek, než každý našel své jméno na dveřích jednotlivé třídy. České skupinky bývají jedny z nejhodnějších a nejklidnějších, dokonce potkáváme i dva slováky, kteří jsou zde individuálně. Odpoledne čekáme před školou na taxi, které nás veze na kraj města, kde se nachází zábavní centrum s bobovou dráhou. Vyzvedáváme si lístky na několik jízd a střídáme se ve frontě se španělskou skupinkou. Kluci a Lucka na dráze téměř nebrzdí, takže jsou z nás dole nejrychleji. Začíná pršet a část naší skupinky už si přeje jet zpátky domů, ačkoliv nás bobová dráha hrozně baví. Taxi nás odváží opět zpátky do centra Plymouthu a většina se vrací rovnou zpátky domů na večeři.



10. DEN 

Středeční den je ve znamení psaní testů, které se týkají pouze některých skupinek. Učitelé si mohou výuku přizpůsobit a ve třídách se střídají. Stává se tedy, že skupinky mají za celý pobyt 3 různé učitele, aby se naučily rychle porozumět. Většinou jsou ve třídě maximálně dva Češi, aby se studenti naučili co nejlépe anglicky. Není se ale čeho bát, všichni sem přijíždí s odlišnou jazykovou znalostí a přirozeně se zde rozmluví. Po vyučování následuje obědová pauza a poté už na nás čeká doubledecker směrem do přírodní rezervace Burrator a Tavistocku. Jízda je odpočinková, projíždíme krásnou přírodou, zastavujeme na focení, procházíme kopce a užíváme si jihozápadní Anglii. Cesta je poměrně dlouhá a nazpátek míjíme několik farem v okolí.





11. DEN 

Předposlední všední den dorazili všichni až překvapivě včas. Nikdo už se po cestě zmateně neztrácí, protože Plymouth už máme prochozený. Stačí si na začátku dát několik jasných orientačních bodů, jedním z nich je i hotel nedaleko školy, kde probíhá čtvrteční diskotéka. Po vyučování následuje program, tentokrát plavba lodí s doprovodným výkladem. Zejména studenti ze Španělska opouští horní část zhruba ve třetině plavby, vyhání je studený vítr, který se během pěti minut proměnil ve slunečné počasí. Sedáme si na nejlepší místa, rozhlížíme se kolem a trochu závidíme Lucce, která si vzala letní šaty. Sluníčko začíná pálit až moc. Plavba končí a všichni se rozcházíme směrem na Royal Parade, kde se většina rozhodla zůstat až do večerní diskotéky. Moje skupinka vyráží zahnat hlad společně do Pizza Hut. Diskotéka se pak nese v klidnějším duchu, nejvíce se hrají španělské písničky a v deset hodin si rodiny vyzvedávají studenty a jedou společně směrem domů. 


12. DEN 

Pátek je nejen pro českou skupinku posledním školním dnem v Plymouthu. Viktor a Honza zůstávají v Anglii déle, proto by se měli správně účastnit odpoledního programu. Ostatní mají volno, aby si stihli zabalit a vedení školy nakonec dovoluje volno i klukům, aby si užili odpoledne s ostatními. Probíhá poslední nákup v Primarku, protože následující den nás čeká už jenom celodenní výlet a v neděli odjezd směrem do Bristolu a poté domů. 

13. DEN 

Výlet do Buckfast Abbey a Exeteru začíná dlouhou cestou, kterou střídá první zastávka na trhu, kde je nejenom jídlo, domácí kosmetika, ale i věci z druhé ruky. Všichni jsme okouzleni velkou zahradou v Buckfast Abbey, kde procházíme starým kostelem a venku nacházíme až 17 druhů levandule rostoucí v zahradách. Nachází se zde i restaurace s nádherným výhledem, která se nakonec ukáže jako cenově přijatelná varianta - nabídka formou bufetu, kde nechybí pečivo na snídani, pečená rajčata nebo fazole. Počasí nám vyšlo nádherně a proto se po návratu vracíme na chvilku domů a část z nás se sejde na poslední večer u majáku, sednout si na trávu s jídlem, pozorovat moře a ostatní skupinky, které zde i grilují. Začíná se nám stýskat a tak si užíváme poslední západ slunce.


14. DEN 

Poslední den jsme si všichni přispali, nasnídali se a rodiny nás odvezli ke škole, kde probíhalo loučení. Personál Mayflower College je maximálně ochotný a přesně na čas nás vyzvednul transfer na letiště do Bristolu, kam jsme jeli přes dvě hodiny. Prvně jsme si zvážili kufry a krátili si čas povídáním. Všichni jsme se shodli na tom, že by pobyt mohl trvat klidně o týden nebo dva déle. Při odbavování došlo k rychlému přendavání věcí, protože Nicole má těžší zavazadlo než 20 kilo a musela by uhradit poplatek (250 Kč za každé kilo navíc). Společně s Aničkou přendavají věci do druhého kufru a vyrážíme dál, směrem k našemu letadlu, které má opět zpoždění, ale tentokrát jenom půl hodiny. Po příletu do Prahy zdravíme druhou skupinku, čekáme na zavazadla a loučíme se. Všem se nám bude po Plymouthu trochu stýskat, ale věříme, že se brzy sejdeme zase! 

středa 3. srpna 2016

Plymouth: 2. díl

5. DEN 

Páteční den nás přivítal krátkou ranní přeháňkou, kterou během dopoledního vyučování vystřídala jasně modrá obloha. Někteří vyrazili během obědové pauzy naproti do Fish&Chips, zbytek si vystačil se sendvičem připraveným hostitelskou rodinou. Odpoledne jsme se přesunuli do společenské místnosti ve spodním patře Mayflower College, kde byla připravena Junk box challenge. Studenti se rozdělili do skupinek, jejichž úkolem bylo vytvořit co nejdelší dráhu, kterou projede kulička za co nejdelšá čas. K dispozici jim byly plastové lahve, útržky kartonu, lepenka a další "stavební materiál". Přibližně po hodině úsilí proběhlo vyhodnocení a vítězem se stala česká skupinka v čele s Matoušem, Aničkou, Ondrou a Nicole, kteří si dali opravdu záležet. Po odpolední aktivitě jsme se rozloučili a každý si šel po svém.



6. DEN

První víkendový den je vždy ve znamení celodenního výletu. Každou sobotu je sraz nedaleko od školy na parkovišti, kde už stojí přichystané autobusy. Tentokrát jsme vyrazili do měst Falmouth a Truro, která jsou od Plymouthu vzdálená asi hodinu a půl cesty. Truro nás oslnilo svou katedrálou a procházka úzkými uličkami byla kouzelná. To jsme ještě netušili, že Falmouth nás přivítá centrem, které zdobí barevné vlaječky a pohodová nálada. Už předem jsme byli upozorněni, že se zde především dobře nakupuje, ale cesta nás s Dančou zavedla rovnou k moři, kde jsme si dali oběd, stejně tak jako klučičí skupinka zašla na oběd do nedaleké restaurace. Dvě hodiny jsme procházeli městem a odjezd byl naplánován tak akorát, když se začal zvedat vítr a mírně poprchávat. Cestou zpět jsme byli unavení a většina jela rovnou domů.



7. DEN

Neděle aneb den, kdy můžeme vyspávat jak se nám zachce. Rodina každé ráno připraví velkou snídani, ptá se studentů na jejich program a případně nabízí společnou aktivitu. Naše skupinka se rozhodne buď pro nákupy, společné setkání s ostatními nebo procházení se po městě. Každý si přes den může dělat co chce, většina zůstává ve městě i na oběd.




sobota 9. července 2016

Plymouth: 1. díl

Den č.1 

První den v Plymouthu byl náročný pro všechny z nás, jelikož jsme spali po zpožděném příletu jenom pár hodin. Všichni dojeli do Mayflower College v doprovodu svých rodin, které nám ukázaly cestu směrem do školy a vysvětlily vše potřebné, abychom se v příštích dnech lépe zorientovali.
Vyučování odstartovalo přivítání a seznamování se s ostatními a prostředím Mayflower College. První den byl hodně informativní a v druhé části vyučování se hrály, stejně jako v dalších dnech, společné hry. Následoval oběd a prohlídka okolí a centra města. Počasí vyšlo odpoledne nádherně a procházka kolem moře nás všechny okouzlila, stejně jako přístav a staré centrum města.


Den č.2

Zamračené ráno a první samostatná cesta do školy, kterou všichni zvládli na jedničku, včetně Filipa, který maličko bloudil, ale společnými silami jsme se setkali chvilku po začátku vyučování ve škole. Studenti jsou ubytovaní v pokojích s dalším studentem jiné národnosti a tak spolu často jezdí do školy a procvičují si angličtinu během konverzace. Dopoledne jsou všichni studenti ve třídách a po hodinové obědové pauze začíná další odpolední program. Tentokrát jsme šli směrem dolů k moři, kde se nachází zábavní centrum s bowlingem, který byl na programu dne. Kluci se po příchodu okamžitě rozutekli k hracím automatům a následně jsme strávili dvě hodiny hraním bowlingu. Poté už následovala cesta na Royal Parade, místo, odkud jezdí autobusy směrem domů a kde většinou končí naše odpolední výlety. Většina z naší české skupinky se šla podívat do nákupního centra Drake Circus a samostatnou cestu domů zvládli všichni s přehledem.



Den č. 3 

Už od začátku pobytu máme štěstí na počasí a podle některých studentů, kteří jsou zde již poněkolikáté, je tento týden nejteplejší, co tu zažili. Ráno se všichni setkáváme dole v místnosti, kde je možnost koupit si jídlo i pití a kde následně probíhá informační schůzka všech leaderů během toho, co probíhá výuka.
Po přestávce se ve třídách začínají psát první eseje na téma nukleární energie. Odpoledne vyrážíme do sportovního centra, takzvaného City Life Center. Honza s Markem jdou hrát s ostatními fotbal a basketbal, zbytek si vybírá badminton nebo ping-pong. Lucka volí nejlepší možnost procvičování své angličtiny se studenty jiných národností: „Když je tu možnost zlepšit si angličtinu, tak proč ji nevyužít“, dodává.  Po skončení se opět všichni vracíme na Royal Parade, kde se rozdělujeme. Část jde opět nakupovat, procházet město a nebo rovnou na večeři ke své hostitelské rodině. Starší studenti chodí po večeři běhat nebo se společně procházet po okolí.

Den č. 4 

Čtvrteční den je dlouhý – na programu je kromě vyučování a odpolední aktivity a večerní diskotéka v hotelu New Continental, který je nedaleko školy.

Odpoledne máme sraz venku na zahradě a v doprovodu učitele odcházíme do Clayart centra, kde si všichni můžeme vybrat hrnek či talíř, který si sami pomalujeme dle vlastní fantazie. Můžeme vybírat z různých odstínů barev, někteří volí složitější motivy podle předlohy, jiní se pouští do jednodušších vzorů jako jsou puntíky a pruhy. Lucka si s talířem opravdu vyhrála a pojala tvoření především jako hezkou památku na Plymouth. Hotové výrobky necháváme stranou, ještě musí projít zapékacím procesem a dostanou se k nám až za pár dní. Do té doby se na ně můžeme těšit a vymýšlet program před diskotékou. Skončili jsme dřív a tak se část rozhodla jít na pizzu do Pizza Hut, část jde nakupovat do Primarku a část směrem domů na večeři. Vše probíhá hladce až do chvíle, kdy se začne pátrat po Viktorovi, který nepřišel domů na večeři a místo toho zůstal s ostatními ve městě. Komunikace mezi studenty a hostitelskou rodinou je velice důležitá, jelikož za ně nese rodina zodpovědnost. Vše se v pořádku vyřešilo a v půl osmé už jsme se začali scházet před hotelem.  Máme rezervovaný celý sál pouze pro nás a jsou zde všichni studenti z Mayflower College, včetně leaderů a tří učitelek u vstupu, kde se kontrolují batohy, aby nikdo nevnášel na akci alkohol nebo vlastní pití, které je v sále zajištěno. Nejvíce se baví španělská skupinka, ale téměř všichni z České republiky jdou na parket a baví se společně s ostatními. V půl desáté přijíždí „náhradní rodiče“ a odvážejí si studenty zpátky domů. Tento den byl pro mnohé vyčerpávající mnohem víc, než den po příjezdu :)




pondělí 11. dubna 2016

Deník z Londýna - Miss 2015 Nikol Švantnerová

Den 1
  • Po hektickém balení a přemýšlení co vše si vzít s sebou, jsem konečně dovřela kufr a vydala se směr Letiště Václava Havla. Po nekonečné frontě na letenku a odbavení nastalo loučení s přítelem, které je vždy plné slz, i když letím jen na víkend. 
  • Po krátkém letu a poté, co jsem vystála frontu na kufr a autobus, začala má první zkouška, a to dostat se do rodiny. Cestu jsem měla dobře popsanou, ale na papíru všechno vypadá mnohem jednodušeji než ve skutečnosti. Každopádně jsem do centra Londýna nakonec dorazila, koupila jsem si kartu Oyster na městskou dopravu a vlezla do metra. Chvíli trvalo, než jsem se zorientovala, ale pak jsem nasedla, správně přestoupila a dostala se na linku, která mě měla zavézt až k mé rodině. 
  • Stres ze mě v metru částečně opadl, dokud asi dvě stanice před mou cílovou stanicí, v metru neoznámili, že je to konečná, a já byla bůhví kde. Nakonec jsem se ale doptala a do své cílové stanice dojela. Další půlhodinu mi trvalo najít správný dům, jelikož Angličané to mají opravdu velmi špatně značené. Vše by mi bylo v podstatě jedno, kdybych s sebou netahala 30kilový kufr. Avšak rodinu jsem nakonec našla, paní byla milá, přivítal mě i pejsek Archie a po 6hodinovém hledání jsem měla první den za sebou.

Den 2

  • Můj první školní den. Cestu do školy jsem zvládla bravurně, asi jsem si veškerou smůlu vybrala už předešlý den. Ve škole mě čekaly testy, prohlídka školy a zařazení do třídy.
  • Hned tento den jsem strávila už jednu hodinu se svou třídou, takže jsem se okamžitě seznámila a už jsem také dostala domácí úkol. 
  • Hned po škole jsem se vydala na Oxford street a koupila si maličkost, která mi zvedla náladu po nepříliš vydařeném včerejšku. Poté jsem se sešla se svými novými kamarádkami a šly jsme společně do Hyde Parku a udělaly si piknik. 
  • Domů jsem tentokrát dorazila už bez problému, prostě jsem si zvykla, že holt některé metro končí tam a jiné zase jinde, a tak se musím obrnit trpělivostí.

Den 3

  • Ráno mě očekávala krásná snídaně. Pak jsem se vydala do školy, kde už mě čekal plnohodnotný studijní den. První pocity z výuky byly těžké, protože rozumět rodilým Angličanům není jen tak a ve třídě, kde jsou studenti z Japonska, Itálie a Francie, jejichž akcent je dost odlišný, je to ještě složitější.
  • Bylo to ale stále lepší a lepší. Po výuce jsem se opět vydala po vlastní ose a díky tomu, že škola sídlí v centru, jsem byla pěšky za chvíli u London Eye, Big Benu a dalších známých londýnských památek. Trochu jsem se prošla, pak jsem se vrátila na metro a jela domů. 
  • Byla jsem si ještě zaběhat, protože jsem v okolí našla krásný parčík. Aspoň už vím, kam se můžu příště zase vydat. 
  • Večer jsem dostala večeři a společně s Jackie, mojí náhradní mamkou, jsem povečeřela. Překvapila mě tím, jak vaří zdravě, včera salátek s kuřecím, dneska salátek s rybou, to se mi líbí. Tak a teď už jen udělat úkoly a jít spát.
Den 4
  • Nebyla jsem úplně nadšená ze své třídy, učitelé perfektní, ale chytla jsem takové celkem ,,suchary“ ve třídě, nikdo se moc nebavil, nebyla zábava, a tak jsem ze svého prvního dne byla trochu rozpačitá. Proto jsem dnes hned po příchodu do školy zašla za ředitelem a poprosila ho, zda by mě nepřeložil do jiné třídy, že v této jsem UNHAPPY. Ihned se pustil do řešení. 
  • Samotnou mě překvapilo, že přesun vůbec nebyl problém, jen mi na místě napsal nějaký papírek a poslal mě do jiné třídy. Dbají na to, aby studenti byli spokojení a studium si užívali, takže ve všem rádi vyjdou vstříc. Takže jsem byla přeložena do jiné třídy a to bylo hned jiné kafe. Plno děvčat, zábava, hodně se mluvilo, o pauzách se chodilo na kafe, na terasu, no konečně to byla zábava a jak málo stačí.
  • Takže jsem hned přišla domů spokojenější, dokončila svůj denní rituál a šla spát.

Den 5
  • Dnes je tu stávka metra, takže to pro mě znamenalo volno, jelikož bydlím daleko od školy a bez metra je to pro mě nemožné se tam dostat. Takže jsem si dala takový válecí den, dělala jsem si nějaké věci do školy, četla si, dívala se na filmy, šla si zaběhat a den byl za mnou. Takže dnes sice nic akčnějšího, ale po těch dnech nějaké volno přišlo vhod.


Den 6
  • Ve škole jsem zjistila, že jsem naštěstí nebyla jediná, kdo ve škole chyběl, nepřišlo nás asi 6, takže jsem o nic nepřišla. Ve škole to vždy uteče strašně rychle, pořád si povídáme a děláme nějaké cvičení, vše je zábavné a tak to člověka baví. 
  • Venku se konečně i udělalo lepší počasí, takže jsem opět vyrazila na procházku a hlavně na nákupy do Primarku, což kdo zdá, ví, že tam člověk stráví minimálně 3 hodiny, a pravda. Zalezla jsem tam ve 3 a vylezla po 6 hodině, takže jsem jen sedla na metro a jela domů.
  • Domů jsem se dostala kolem 7, Jackie nebyla doma, ale připravila mi večeři, lososa se salátem, no dokonalá je! Vyčerpaná jsem padla do postele.

Den 7
  • Tak a máme tu víkend, dnes jsem byla se svými přáteli na okružním výletu po Londýně, nachodily jsme 20 km, viděly jsme snad všechny možné památky jako například London Eye, Big Ben, Houses of Parliament, Piccadilly, Buckingham Palace, Trafalgar square, St.Paul’s Cathedral, Tower of London, Tower Bridge a spoustu dalšího. Výhoda Londýna je, že všechny důležité památky jsou blízko kolem sebe, takže člověk za jediný den dokáže obejít úplně všechny.
  • Byla jsem nadšená, dnešek se mi moc líbil, vyčerpaná jsem přišla domů a usla jsem jak miminko.
Den 8
  • Dnes byl opět krásný den, jasno, teplo a já jsem se opět vydala do města, tentokrát se svou kamarádkou Alicí, se kterou jsem se seznámila ve škole, kde tady studuji, protože tam pracuje. 
  • Nabídla se, že mi ukáže zase jiné části Londýna a tak jsme si daly sraz u London Bridge a vydaly se do Camden Town, ze kterého jsem byla nadšená. 
  • Úplně něco jiného, než typický Londýn, je to čtvrť, řekla bych trošku taková ,,crazy“, kde se dá koupit snad úplně všechno a nejvyhlášenější to tu je asi takovým trhem s jídlem, kde si člověk přijde na své. Je tam několik stánků s jídlem z celého světa a za nízké ceny, což člověk jistě při cenách v Londýně ocení. 
  • Když jsme se vypletly z uliček plných lidí, prošly jsme se kolem kanálu, kolem Londýnské ZOO až do nádherného parku a z něj až na Oxford Street, takže jsme naťapkaly dalších 15 km a jely jsme domů. A já abych toho neměla málo, jsem si ještě byla zaběhat a pak už jsem byla opravdu mrtvá.

Den 9
  • Dnes ve škole mi do třídy přibyli noví studenti, dva z Turkmenistánu a potom jeden ze Slovenska a jedna z Čech, jsem za ně moc ráda, ale na druhou stranu už jsem si ve třídě udělala nové kamarády a tak už takové to nadšení z Čecha nebo Slováka nebylo asi takové jako by bývalo bylo minulý týden. Za týden už jsem se ve třídě pěkně rozkoukala, takže už je to spíše zábava.
  • Po škole jsem se sešla s přáteli a jeli jsme se podívat na nástupiště 9 a tři čtvrtě :) Kdo se díval na Harryho Pottera tak jistě ví. Pak následovala zastávka na nejstarší stanici metra tady v Londýně, Baker street, kde je metro staré 150 let a pak už jen zastávka domů, udělat si úkoly, dát si večeři a spát.

Den 10
  • Dnes jsme ve škole brali strašně moc gramatiky, tak to úplně v lásce nemám :) Po škole jsem si koupila sushi, to tu mají vynikající a jela jsem doma trochu odpočívat a dělat domácí úkoly, na zítra předpovídají, že má pršet, tak jsem zvědavá, zda zažiju první londýnský déšť.
Den 11
  • Předpověď se vyplnila, než jsem došla do školy, byla jsem zmoklá jak slepice. Asi i pár lidí ze třídy to odradilo, takže nás bylo asi pět a půl, hráli jsme tedy hodně hry a povídaly, což bylo fajn, musím říct, že je ve třídě čím dál větší zábava. 
  • Měli jsme dělat nějaké cvičení, tak já a Robert jsme spolu byli ve skupině a vymýšleli jsme strašný kraviny, takže mi hodina utekla jako nic. 
  • Pak jsme šli obědvat na střešní terasu na škole a po škole se bohužel nedalo nic dělat, přišla bouřka a hrozně pršelo, takže jsem byla ráda, že jsem dojela domů.
Den 12
  • Tak dnes se mi od rána pěkně dařilo, nejdřív jsem přišla na zastávku vlaku a zjistila jsem, že nemám Oyster card, tak jsem se musela vrátit domů. Než jsem se vrátila, tak mi samozřejmě ujel vlak, tak jsem čekala na další, který jede přímo do Londýna, abych nemusela přesedat, jenomže tady si dělají s dopravou úplně co chtějí, takže asi po 10 minutách, co tabule stále ukazovala, že vlak přijede za 1 minutu, ohlásili, že ho teda zrušili, takže jsem nastoupila na jiný, dojela jsem pár zastávek, tam čekala dalších 10 minut na další vlak a když už jsem konečně byla na cestě na svojí stanici, asi 3x metro zastavilo, že je nějaký problém, samozřejmě jsem tedy přijela pozdě. Naštěstí jsou ve škole velmi tolerantní a nikdo to neřešil. 
  • Po škole jsem se sešla s jednou slečnou ze školy, Alicí, která chtěla článek pro St.Giles :) 

Den 13
  • Tak a mám za sebou poslední den, to to uteklo, jako voda. 
  • Ve škole byla dnes úplně největší pohoda, dostala jsem vysvědčení, se všema jsem se rozloučila, i když to bylo jen 14 dní, i tak jsme si na sebe celkem zvykli, bylo to tedy takové smutné:) spolu se mnou ještě zítra odjíždí další dvě holčiny ze třídy. 
  • Po škole jsem zvládla s holkama ještě poslední kávičku a nakupování, které nám nakonec dalo docela zabrat a přijela jsem domů až v půl 10. 
  • Dala jsem si poslední večeři a zalehla. Zítra už mě čeká jen ta nepříjemná část a to balení, nevím jak tam vše nacpu a pak se dostat na letiště a hurá domů :) Byly to krásné dva týdny, plné nových přátel, zkušeností a já moc děkuji, že jsem se sem mohla podívat a pobytu se zúčastnit.

úterý 4. srpna 2015

Desatero „přikázání“ pro studenty cizích jazyků aneb jak se (relativně) bezbolestně naučit cizí jazyk

Naučit se cizí jazyk není jednoduché, ale je možné si ušetřit práci minimálně tím, že si v hlavě nevytvoříme psychické bloky, které pak zákonitě zpomalují náš pokrok. Ondřej Douša, manažer Channel Crossings, si proto připravil několik rad a doporučení, platných v libovolném pořadí, abyste snáze dosáhli pokroku, naučili se trochu přemýšlet nad svým učením a to svoje učení si pak i lépe užili.

Nepřekládej!
Překladová metoda je stále oblíbená a někomu může zejména na začátku studia i vyhovovat, nicméně nevede ke kýženému cíli. Uč se slovíčka, ale nepřekládej slovo od slova, snaž se soustředit na význam a funkci slov a přemýšlej nad tím, proč a jak se používají. Soustřeď se na to, čemu rozumíš, a smysl si domýšlej.

Neboj se dělat chyby!
Strach a nervozita z dělání chyb mohou být velkou psychologickou překážkou. Dělat chyby je běžné a normální, nikdo nemluví bez chyb ani ve vlastním mateřském jazyce, takže se nauč svoje chyby mít rád – poučení z nich je velmi dobrým prostředkem k dosažení pokroku.

Neomlouvej se!
Neznalost slovíčka nebo správného gramatického tvaru nejsou důvody k omluvě. Cizí jazyk se teprve učíš a dosáhnout pokroku chvíli trvá. Čím více budeš mluvit a procvičovat svoje nové dovednosti, tím více se budeš zlepšovat. Neomlouvej se tedy za svoji neznalost, není k tomu důvod.

Nevzdávej to!
Studium cizího jazyka je v mnoha ohledech podobné sportovnímu tréninku – výkonnost roste skokově. Dlouhá období frustrující stagnace nebo pouze velmi pomalého pokroku střídají skokové posuny naplněné euforií. Ne náhodou dochází k těmto skokovým posunům na rozhraní úrovní, a tak pokud se chceš vyvarovat osudu chronického začátečníka nebo věčného studenta na středně pokročilé úrovni, je obzvláště důležité vytrvat, nevzdat se a stále na sobě pracovat.

Nestyď se!
Používej cizí jazyk, kdykoli k tomu máš příležitost. Važ si každé takové příležitosti a nestresuj se tím, co a jak řekneš, prostě mluv. Nespoléhej se pouze na lekce s lektorem, ale vytvářej si příležitosti k učení sám. Běžné situace, které během dne prožíváš, si znovu přehrávej a představuj si, jak bys je řešil v cizím jazyce. A netrap se tím, že si spolucestující v tramvaji mohou myslet, že trpíš samomluvou.

Nesrovnávej se s jinými!
Nezáleží na tom, jak moc jsi nebo nejsi soutěživý, srovnávání s jinými nemá smysl. Má někdo lepší výslovnost než Ty? Nevadí! Umí někdo všechna slovíčka v učebnici a Ty ne? Nevadí. Soustřeď se na sebe a svoje učení, srovnávej se jen sám se sebou. Sleduj svůj pokrok a nauč se mít radost z každé zdánlivé maličkosti, která se Ti povede. Potřebuješ-li pak přece jen nějaké objektivní srovnání, udělej si certifikovanou zkoušku.

Nepřeháněj to!
Opět stejně jako ve sportu platí, že příliš tréninku vede k přetrénování, ztrátě výkonnosti a nakonec i motivace. Nepřeháněj to ani s učením. I zde platí generacemi osvědčené pravidlo, že stačí půl hodiny denně. Nezáleží na tom, zda si čteš knížku v cizím jazyce, sleduješ cizojazyčné video na internetu nebo děláš domácí úkol na další lekci, důležitá je pravidelnost.

Nezoufej si!
Pokud Ti druhá strana nerozumí, nezoufej. Nedorozumění jsou běžná i ve vlastním jazyce a ke komunikaci zkrátka patří. Stejně tak nepropásni příležitost ke komunikaci v cizím jazyce jen proto, že máš obavy, zda Ti druhá strana bude rozumět. Buď zdravě sebevědomý a věř si, že komunikaci zvládneš.

Nezapomínej na reálie a kulturu!
Každý jazyk je pevně svázaný se svojí kulturou a reáliemi, takže bez jejich studia se neobejdeš. V češtině asi každý zná přísloví: „Dopadli jako sedláci u Chlumce,“ nebo filmové hlášky typu: „Kolik třešní, tolik višní.“ Taková historická přísloví nebo podobné filmové a zlidovělé hlášky existují v každém jazyce. Má tedy rozhodně význam číst knížky v originále, dívat se na filmy nebo seriály a sledovat aktuální dění. Nezaměřuj se tedy jen na jazyk v úzkém slova smyslu, vnímej i jeho kulturu a vše, co s jazykem souvisí, byť třeba jen zdánlivě.

Nemysli negativně = mysli pozitivně!
Zkus si všechna naše přikázání přeformulovat pozitivně. Pozitivní přístup a naladění jsou při studiu cizího jazyka klíčová. Když se Tě někdo zeptá: „Do you speak English?“, zkus místo: „I’m sorry,“ odpovědět: “I am only learning, so could you speak slower please?“ Přemýšlej o tom, co všechno už jsi dokázal, a občas si zrekapituluj, co už umíš říct a co Ti jde nejlépe. Uvidíš, že se budeš cítit lépe a budeš se chtít s vervou pustit do dalšího studia.

Doufáme, že vás naše přikázání pobavila i poučila, a přejeme vám hodně štěstí a zábavy při učení!

úterý 19. srpna 2014

Uteklo to jako voda

Poslední dny v Londýně jsem si moc užila. Přiletěli za mnou mí blízcí, takže jsem zbytek památky obíhala s nimi. Ve čtvrtek jsme navštívili Museum Madame Tussauds a Tower of London, kde jsme viděli korunovační klenoty. Znovu jsem s kluky obešla London Eye, Big Ben a Westminster Abbey.



V pátek jsem po dohodě odešla dřív ze školy, abych stihla výměnu stráží ještě před mým odletem. Protože jsme tam došli na poslední chvíli, stálo tam už několik tisíc lidí a téměř nic jsem neviděla. Tak mě přítel vysadil na ramena, abych z přehlídky něco měla a neodešla ze školy dřív zbytečně. 

 

Z Buckinghamského paláce jsme se rychlou chůzí vydali k lodi, která odjížděla od Big Benu do Greenwich. Cesta trvala asi hodinu, ale uteklo to rychle, pořád se bylo kam dívat. V Greenwich jsme šli do parku, odkud je překrásný výhled na Londýn a zašli si k nultému poledníku.


Večer jsem byla pozvaná na barbecue party do česko-polsko-anglické rodiny, kde bydleli kluci. Bylo moc fajn, že mi nabídli druhý den odvoz na letiště. V sobotu jsme tak v klidu opět výletovali a stihli ještě House of Parliament, St Paul Cathedral a muzeum HMS Belfast, což je válečná loď, která se zapojila do bojů za druhé světové války. A pak už hurá na letiště a domů. 

Londýn byl moc fajn zkušenost!

pondělí 18. srpna 2014

Obyvatelé Londýna se experimentování s módou nebojí :)

Poslední dny v Londýně trávím obíháním památek a muzeí. V pondělí jsem navštívila Národní muzeum, kde jsem strávila několik hodin. Byla jsem ráda, že mohu opět vidět obrazy svého oblíbeného malíře Moneta. Druhý den jsem zamířila do Queen Elizabeth Olympic Park, kde jsem viděla obrovskou olympijskou halu a prošla se po krásném parku. Ve středu jsem zamířila opět do Kensingtonu, ale tentokrát jsem byla i vevnitř. Kensigton je překrásné místo. Měla jsem možnost prohlédnout si šaty královny Marie, modely současné královny a také modely, který byly navrženy pro Dianu. Na obrazech byly časopisy Vogue a Harper's Bazaar z roku 1950. Jedním z největších skvostů paláce je dochovaná dětská postýlka a původní postel královny Marie.




Co se týče Anglie a místních, jsem z nich příjemně překvapena. Lidé jsou tu velmi přátelští. Je velmi sympatické přicházet každý den do školy, když vás u vrátnice zdraví milý starší pán, popřeje vám hezký den a usmívá se na vás od ucha k uchu. Pánové pouští dámy si v metru sednout a nemusí to být pouze staré ženy, pustí i mladou slečnu. Je zajímavé, že muži zde mi přijdou lépe oblékané než ženy. Řekla bych, že u nás je to ve většině případů naopak. Co jsem tu viděla opravdu často, že tu místo lodiček ke kostýmku nosí dámy tenisky, ale je možné, že se v práci přezouvají.

Co mě baví, je každodenní cesta k metru. Protože tu metro nejezdí tak často, mnoho lidí vychází z domu ve stejnou chvíli a po ulici se vytvoří řada lidí jdoucí na metru. Každé ráno za sebou zabouchnu dveře a zařadím se do řady lidí. Když nasednu do metra, většina žen vytáhne líčení a začne se v metru malovat. Pravda, nač ztrácet čas, když cestují třeba tak jako já 40 min do školy. Já si většinou čtu, nebo hraji na mobilu sudoku :-)